Přednáškový pavilon Štrůdl PEF ČZU
Klient: Provozně ekonomická fakulta ČZU v Praze
Místo: Provozně ekonomická fakulta ČZU. Kamýcká 129, Prague 6
Rok dokončení: 2027
Status: Podaná žádost o povolení záměru
Fotografie: Vizualizace
Předmětem návrhu je samostatně stojící multifunkční pavilon Provozně ekonomické fakulty ČZU v Praze. Jednopodlažní objekt půdorysně protáhlého obdélníkového tvaru je založený na samostatných základových patkách, do kterých je přenášeno zatížení z objektu skrze svislé ocelové sloupky. Pomocí těchto sloupků je celá stavba posazena nad úroveň okolního terénu. Konstrukce podlahy je řešena jako podlahový rošt z dřevěných lepených vazníků. Mezi upraveným terénem a spodní hranou podlahové konstrukce je tak volně přístupný a provětrávaný prostor– crawl space. Hlavní objekt je tvořen ústředním válcovým tělesem se dvěma posluchárnami, ke kterému paralelně přiléhá nižší obdélníková hmota s plochou střechou s doplňujícími provozními funkcemi. V případě ústředního válcového objektu, na podlahovou konstrukci plynule navazuje střešní/stěnová konstrukce, která je řešena rovněž z lepených dřevěných vazníků. Díky vejčitému profilu vazníků není jasně patrná hranice mezi stěnou a střechou objektu. Právě toto organické řešení přispívá ke zvýraznění principu odlehčené a rozměrově nevelké montované pavilonové stavby. Výtvarná tvarová zajímavost je rovněž podpořena racionálním hlediskem, neboť opakováním konstrukčních prvků lze považovat stavbu za snadno aplikovatelnou a cenově dostupnou, navržené dřevěné prvky se totiž z větší části mnohonásobně opakují.
Cílem a ideou návrhu bylo koncipovat multifunkční sál jako samostatnou přístavbu, tzv. pavilon, příslušející sice k provozu PEF a oběma objektům CEMS, ale ve svém principu plně nezávislou na provozu fakulty. Stavba je umístěna do vnitřního zahradního atria. Díky tomuto umístění novostavby se očekává, že probudí zájem studentů, kteří prostor atria začnou aktivně využívat k odpočinku a volnočasovým aktivitám. Záměr bude podpořen i celkovým zahradním řešením. Jedním z hlavních cílů bylo to, aby navržená stavba pocitově příliš neubírala z prostoru zahradního atria. Toho se mimo jiné podařilo dosáhnout právě tím, že samotná stavba neuzavírá prostor v celé jeho šíři a zahrada atria plynule pokračuje i za novostavbou. Vzhledově a konstrukčně se objekt pavilonu vymyká ustálenému výrazu fakulty a působí spíše jako lehká zahradní stavba či altán. Toto přirovnání je pro účel splnění stanoveného cíle velmi vhodné, neboť’ tento typ staveb přírodu doplňuje a není s ní v opozici. Odlehčenost stavby se podařilo docílili použitím lehké dřevěné konstrukce a tím, že je celá nadzemní část stavby vynesena nad úroveň terénu pomocí ocelových nožiček. Mezi upraveným terénem a spodní hranou podlahové konstrukce je tak volně přístupný a provětrávaný exteriérový prostor. Na podlahovou konstrukci plynule navazuje střešní/stěnová konstrukce, která je řešená z lepených dřevěných vazníků. Díky vejčitému profilu vazníků není jasně patrná hranice mezi stěnou a střechou objektu a toto organické řešení přispívá ke zvýraznění principu odlehčené a rozměrově nevelké pavilonové stavby. „Odhalený“ konstrukční skelet společně s přiznanými konstrukčními spoji podporují celkový záměr, aby stavba působila k místu neinvazivně a především nepermanentně. Působila dojmem, že je tu stavba jen na přechodnou dobu a jde rozebrat.
I přes zmiňovanou očividnou vizuální rozdílnost novostavba navazuje na urbanistické řešení a vychází z charakteru okolní zástavby. Okolní Čejkovi objekty jsou totiž rovněž navrženy s přiznaným konstrukční skeletem, který se opakuje na všech jeho budovách v areálu univerzity.
Vizuálně přiznaný a opakující se prvek konstrukční mřížky mají s opakujícím se prvkem vejcovitého tvaru i další podobnost. Do celkové racionální urbanistické koncepce Čejka totiž zasadil několik tvarově zajímavých staveb, které vycházejí z čistě geometrických tvarů. Novostavba proto pokračuje v duchu kruhového pavilonu techniky, či hyperbolický objekt auly, či kruhových slunečních hodin.


